Oj ten javor zelený,
kmen šedivý, lysý!
Kolébka vám na nebi
zlatá na něm visí.
Kolébku tu rozhoupá
sama Boží matka,
vždyť v ní září světélka:
oči Jezulátka.
Nad ním závoj z oblohy,
v tom hvězdiček stáda,
záře zlatá snítkami
na Ježíška padá.
U kolébky dokola
kučeravé hlavy
andělíčků, dušiček,
ty ho písní slaví.
Vedle sedí s beránkem
Krista Pána přítel
praporeček ve dlani —
svatý Jan to Křtitel.
Potom javor zašumí
vůní ve tvář dýchá,
až Ježíšek v kolébce
sedřímne si zticha.
Do spánku mu s javoru
hvízdá cháska ptačí,
posměváček švitoří
čtverák, co jen stačí.
Však mu hrozí Maria:
„Nezbuď, děťátko mé!“
O javore zelený,
nejšťastnější strome!