Maluj straku, jež se září hravou
na svobodu strojí změniti,
jejíž duši nelze spatřiti
pro pestrotu těla proměňavou.
Onať musí na vše kývat hlavou,
k úsměvu se stále nutiti,
k lidu láskou čistou svítiti,
nikdy nezjevit však tváři pravou.
Nešetř při tom pentlí na okrasu,
vem si třebas barvy duhové,
a pak kvítí věků všech a pásů.
K tomu všemu vdechni šlechetenství
německého tahy kouzlové —
máš ji — aspoň v chudém podobenství.