Kdysi šel si Adam pro vodu,
u studánky lehl si a spal,
a než vyspal se a opět vstal,
měl tu ženu bez všech úvodů.
Taktéž stalo se i národu,
jenž byl dlouho v snu si hovíval;
konečně když oči otvíral
chtěje vstát — hle — měl tu svobodu!
Adam překvapen hned láskou chytil
k spanilé té dceři ze žeber,
že mu z ráje pomůže, necítil.
Národ pak se líně poobrátil,
třikrát zívnul na nejkrasší z dcer
a zas do propasti snů se zvrátil!