Kup si brejle, světe krátkozraký,
abys viděl vlastní nahotu,
kteráž nenávidí žebrotu,
svou pak bídu v černé kryje mraky.
Kéž mám na tě Davidovy praky,
bych tvé lebky rozbil nicotu,
odkryl temnou onu prázdnotu,
před niž věsíš erby své a znaky.
Běda, kdo se dává osloniti
planou září klamných lesků tvých!
Onť ti musí věčně otročiti.
Já tvým bleskům musím se jen smáti;
dotknou-li se slabých zraků mých,
musím jak po křenu zaplakati!