Ku předu, ku předu, zpátky ni krok!
Sokolí heslo je stále;
znělo už k pochodu mnohý tak rok,
znít bude na věky dále.
Ku předu, ku předu, dokud je dech,
pro slávu, blaho a zdar našich Čech!
Kde vlasti nepřítel, kde že tu sok?
Pochodem přes něho dále!
Napřed se nastaví čelo a hruď,
prapor než roztrhán v kusy. —
Kdo že to poroučí: „Otrokem buď!?“
Kdo že tu poslouchat musí?!
Někdo-li poroučí: „Poslouchej mne!“
zahřmí to na odvěť: „Však ještě ne!
Vlast matku udeřit má-li kdo chuť,
dřív syna skoliti musí!“
Však ještě při druhu stojí tu druh,
Čechy jak vídala Sláva. —
Naše ta země a náš je ten luh,
kde Sokol perutí mává!
Ku předu, ku předu, krok nikdy zpět,
s rachotem bubnů jak v boj chodil děd!
Však živ je doposud náš starý Bůh.
Vlast česká na vždy buď zdráva!