Hoj, vzhůru, pestrý sokole,
hoj, vzhůru na svou stráž,
nad nejvyšší hor vrchole,
ó leť, co síly máš!
Jen dál, jen dál, jen výš' a výš',
až nad oblaků lem:
až od hor k horám uvidíš
tu celou českou zem.
Máš ocelové perutě
a ocelový spár,
a v dol jak hledíš napnutě,
máš v oku blesku žár. —
Jen dál, jen dál, jen výš' a výš';
hle lovce! — chraň se, chraň!
Čím v letu výš', tím bude spíš'
ti k smíchu jeho zbraň.
A co to jásá po kraji,
ty sokolíku můj?
To tisícové dívají
se vzhůru na let tvůj.
Jen dál, jen dál, jen výš' a výš'!
ty's naší síly vzor,
a ty své mety doletíš,
i každé bouři vzdor!
Hoj, vzhůru, český sokole,
až v bouřných mraků lem:
ať s vichrem vidi v zápole
tě celá česká zem!
Jen dál, jen dál, jen výš' a výš',
a střez nám prapor náš. —
Tvá peruť mávej nahoře
a dole naše páž!