Co vítr kvílí města ulicemi,
co zpívá, hýká, s čím se rve a šílí,
já dobře chápu… Mluví kdos v tom s všemi,
co vítr kvílí.
Bůh mluvit může, kde je člověk němý…
Svou láskou Bůh se sotva k němu schýlí,
spíš vichrem, který soptí alejemi.
Dí: Co je hmota, vrátiti hleď zemi!
Duch buď jak já, jenž valným kosmem pílí,
v sled na oknech zhyň s deště ručejemi,
co vítr kvílí…