Jsou slzy — jedny přeletavý plamen,
jenž mžikem spálí líce jiskrou žhavou;
toť studu blesk, jenž zžehne louku smavou,
leč v křišťál staví citů matný kámen.
Jsou slzy jiné — čistý horský pramen,
jenž sotva slehne kvítek, pohne travou,
toť výron žele, vlnou teče zdravou,
mlýn činů lepších pudí silou ramen.
Leč slzy znám, jež mlčky v nitro kanou,
jež nitro polyká a v sebe chytá,
ty proudí věčně utajenou ranou.
Jich nikdo nezří, nikdo nepočítá,
až v konec vše se v černý rybník shlukne,
a srdce hráz pak povolí a pukne.