Ty, jíž se z podlých hetér svaté tvoří,
jíž andělé se čistí v ďábly mění,
jež šlape řád, jíž zákon ničím není,
jež jako puma každou hradbu boří,
jež přepadá nás jako pirat v moři,
a bleskem s nebe sletá v okamžení,
jí srdce lidí, šílenstvím krev pění,
a na dno muky božskou rozkoš noří:
Když na mé srdce vtiskla’s pečeť divou
a neušetřila je muky bědné:
dej jiné též, co’s dala duši jedné!
Jí srdce zapal na pochodeň živou.
Vždyť krásnější zde popelnici mělo
by sotva srdce, než jest její tělo!