Tajemství krásy v lidské dříme hrudi
a ku životu zvolna, tiše zraje.
Když přijde čas, tu v slovo, ve zvuk taje
a ze smrtelné dřímoty se budí.
Trnitou cestou, kamenitou pudí
své vyznavače kams v neznámé kraje,
tam za vidinou, vavřín vstříc kde vlaje
a potom k smrti mladé čelo studí.
Zřel’s v poušti hrozné fata morgana?
Ty dálné ráje blízké tak se zdály!
Od nebes prahu zřel’s pád titána?
Nic nedbej! Život boj a pochod stálý!
Jdi s nadšením a láskou, věř své síle,
a čista-li tvá duše, dojdeš cíle.