Mzda vyplacena, ruka odpočívá,
ustává mozku jednotvárné vření,
zmlk’ hrozných strojů pochod šestidenní
pec hasnoucí již osaměle zívá.
I stane člověk, před sebe se dívá
a zří, jak chvíle valí se a mění,
jak život prchá jako okamžení,
a záhy smrt již vážná přísně kývá…
V tom zavzní zvony. V jejich harmonie
se celý život toho týdnu kryje.
Od prachu k nebes končinám až dálným
Se nesou prosby země hlasem valným
k bohu, jenž sedě klidně nad oblaky
teď v sedmý den již odpočívá taky.