Však dobro! Věčný paprsk s rajských výší!
On stále dolů k lidstvu přetéká
a hřeje, vnadí nitro člověka
a kráse, lásce staví stan tam v tiši.
Ač zlo s ním válčí v duchů vzdušné říši,
ať cesta k vítězství je daleka,
že ani tvář těch duchů pravěká
cíl boje neshledne a neuspíší:
Přec věřím, dobro vítězí tu zvolna,
že člověk bohu pomáhá v tom boji,
by v obří vzrostla síla obapolná.
Nad sklaným zlem dvě myšlénky se spojí
a splynou v jedno světlo nekonečné,
tou jednou touhou dobra živé, věčné.