Na hřbitov jdi, koho bol pohání,
mezi hroby jdi si poplakat;
tamť chodí i žal i blaho spát,
tam se mír nad každým snilcem sklání.
Slyšíš tiché, šumné ono vání,
jež ti spěje líce zulíbat?
Slza zůstane ti v oku stát,
naslouchajíc duchů šepotaní.
Ti, jenž v žití vedli boje mrzké,
jenžto znali krutý jenom vzdor,
sešli se sem v lásce ve bratrské.
Snilcové ti dobrou shodu znají;
zde nevládne žádný synův spor,
anť zde všickni jednu matku mají.