O přátelství — snů mladických
ty růžotkaná pásko,
ty dcero duší panických,
mládcova první lásko.
Jak tebe vroucně pěstuje,
než klam mu sny ty zvrátí;
jak vše ti mile věnuje
a vše chce pro tě dáti.
Tu přítel však se milený
pojednou v zrádce změní,
a v blankyt mraky zkalený
ráj zvrátí tvého snění.
A ten, jejž tak jsi miloval,
pro nějž jsi chtěl i mříti,
tvou lásku k lidstvu pochoval,
nechtě ti bratrem býti.
Tu oko tvé se zakalí,
v něm slza žalu plyne,
srdce se v smutek zahalí,
a teskně k ňadru vine.
I prchá, krok-li uslyší,
bojíc se lidí zrádných — —
a než se bol ten utiší,
dlíš v rukou smrti chladných.