Ó krásné sny, ó blahé sny,
sny radostného mládí,
zpomínka na vás odsud vždy
mne v dálné ráje svádí.
Tam bloudím s srdcem blaženým
a k pomněnkám se skláním,
jež k sobě zvou mne mileným
svým tichým šepotáním.
Kdes mládí mého milostná
ty dobo snů a hraní?
Kdes chvíle ty přeradostná
matčina celování?
Kde jste, vy druzi milení,
s nimiž jsem sobě hrával?
Kde jste, motýlci ruměnní,
za nimiž jsem se hnával?