Tak odešli už, co mi byli drazí,
a — ani jeden nezůstal tu se mnou,
aby mne ved sešlosti nocí temnou. —
Sám čekám smrť, až do hrobu mne srazí.
Já nezoufám si; jak se zalíbilo
tomu, jenž na výsosti v světle sídlí,
však přijde čas: můj ret je svadlý, stydlý,
a moje nitro navždy dobouřilo! —
Však on mne Pánbůh také vezme k sobě,
a teď má drahá, zašlá družko, tobě
a synu, dcero — za vás rozsvěcuju
svou svíčičku, až život dobojuju,
pak sejdeme se v stánku Hospodina.—
Buď s vámi pokoj Pána věčného! —
Vám přeju klid: ve jménu Otce, Syna, Ducha svatého.