Tys klesla, padla — ne jak hvězda skvoucí
se rázem sřítí dolů s oblohy —
tys klesla, jako nohou pošlapaný
hlavinku kvítek skloní ubohý.
Však ten se zdvihne, když jej rosa ranní
svlaží, pokreje perlama — —
a ty jsi klesla navždy, navždy,
a nevzbudí tě slza má!