Tak všecko zase dechem jara voní,
jak loni.
A přišlo k nám, my ani nevěděli jak,
a když nám v modru nad hlavami zapěl pták,
my svému nevěřili sluchu
a divili se tomu v duchu:
„Tak přec už jaro tu! Ta píseň zvoní
jak loni.“
I květ už rumění se na jabloni,
jak loni.
A tlupa dětí vyběhnula v sad
si na trávníku mladém pozahrát;
z nich jedno našlo fialinku
a volá s plesem na matinku:
„Hle v skutku jaro tu! To kvítko voní
jak loni.“
Kus dál se žlutá prvosenka kloní
jak loni —
a kde svým prstem slunce kynulo,
sta chudobek se skromně vypnulo…
Vzduch plný vůně jest a jasu
a milých, svěžích ptačích hlasů —
i každé srdce — ptáče píseň zvoní
jak loni…