Němé mi na rtech umírá slovo,
Bezmocné, by zjevilo srdce tíseň; —
Nechať v písni, drahá! sdělím ti,
Co ukryto v prsou mých vroucích!
Jímáť mi duši moc kouzelná,
K tobě mou táhnouc bytost nyjící;
K toběť přímá lne mysl má —
Ach, k tobě lne srdce řevné,
A prsa k tobě dmou se láskou!
O libosladko ptyňte
Zvukové, jimž já dověrně
Svou svěřil milost —
Snahu tajnou — i tajnou tíseň!
Ať písně hlahol jemný poví ti,
Co smlčely tobě rty třesoucí;
V žáru pak, co v oku mém svítí,
Výmluvnější toho čítej výklad,
Jak mi útroba sálá.