Hleděl jsem k hvězdám. Byla noc tak tichá
a vánek teplý šuměl mile, jemně —
a v duši byl jsem povznesen a zbožný,
jako by Bůh tou nocí mluvil ke mně.
Obrazy různé žití minulého
se před mými tu zraky povznášely —
tak krásné, luzné — já jim dával s Bohem,
ač city srdce při tom krvácely.
A já se loučil s blahem, jarem, štěstím — —
odloživ pohár lásky plné slasti,
v té tiché noci jsem těm jasným hvězdám
svůj život celý zapřísáhl vlasti.