Kdo to jede tam od lesa
na koníčku strakatém?
To je hoch můj, známť ho dobře
po kloboučku kulatém;
po fáboru na kloboučku,
který jsem mu vázala,
když ho vojna bez milosti
z náručí mi vydrala.
Poleť, poleť na koníčku,
s radostí na tě čekám; —
ale že se vlevo točíš,
toho smutná se lekám.
Hošík letěl na koníčku,
svou panenku víc neznal;
letěl vedle, bodl koně,
a vidět se víc nedal.