Na nebi tolik hvězdiček
se mihotá a svítá!
matička nám povídává,
že jich nikdo nespočítá.
Jich počtu neví andělé,
což teprv někdo z lidí!
ale Bůh tam nad hvězdami,
do jedinké že je vidí.
Tu, která jako diamant,
i onu, která bledne —
velké, malé, On je řídí,
nepohřeší ani jedné.
A my s tou chudou matičkou
jsme chudé čtyři děti:
jak to u nás bývá, nechce
nikdo z lidí rozuměti.
Jsme čtyři děti maličké,
a chudé, my to víme —
Tomu však, jenž hvězdy hlídá,
také my se neztratíme.