Je to práce, je to shonu,
chce-li člověk svého dbát,
jako včely na záhonu
musíme si přispíchat.
Ráno, sotva pomodleno,
už se musí Panna mýt,
oblékat, vše naškrobeno,
jako z kmentu musí být.
Pokoj Panně uklidí se,
postýlka se ustele,
pak na oříškové míse
posnídá si vesele.
Kocourek už také číhá, —
ať si počká maličko;
neboť na nás čeká kniha,
jemu hoďme klubíčko.
Co v té knížce ve hodině
přečte se to pohádek!
nechce se nám do kuchyně,
— a to by byl pořádek!
Hajdy! vařit, péci čile,
pražit, smažit vesele,
hodným dětem z mouky bílé,
pro lenochy z popele.
Odpoledne ubíráme
v louky se a do lesa,
s ptáky sobě zazpíváme,
s květy srdce zaplesá.
K večeru, unaven celý
domů jde zas každý rád
do úlu se vrací včely,
a my půjdem také spat.