Na zahrádce tulipánek,
jaký jest to švarný pánek,
hleďte na něj, jak se nosí
v démantové záři rosy.
Na zeleném stonku sedí,
vzhůru hlavu, pyšně hledí.
„Což já jiný hoch jsem pestrý
než ty květné moje sestry.
Sněženka a fialinka,
macoška a chudobinka
proti mně jsou chudy, nízky,
já jsem z města, ony z vísky!“
Také pravda. Na záhonku
co to strakatých je zvonků,
tulipánů rudých, bělých,
modrých, žlutých, plavých, tmělých!
Zrak se mihá na té směsi,
co si zdoby vzácné věsí,
vychloubá se jimi světu,
jak by první byla z květů!
Ano krásné jsi ty kvítko
tulipánku, vesny dítko,
a já rád se na tě dívám,
jenom to si vždy myslívám:
Tvoje krása velká sice,
slušela by ti však více,
kdybys skromnějším byl trochu,
tulipánku, hezký hochu!