Vyběhl potůček
ze hloubi lesa,
hleďte jak ve kraji
tancuje, plesá!
Kol polí, po lukách
vine se, točí,
loudavě v rovině,
v stráni si skočí.
Přes hladké oblázky
letem se smekne,
vesele zanotí
popěvky pěkné.
V divý rej povábí
rákosí stonky,
traviny, blatuchu,
pomněnky, zvonky.
Někdy se na cestě
u vísky staví,
s zlatými housátky,
s dětmi se baví.
Peroutka ovlaží,
těm bosé nožky,
k zurčení připojí
bublavé vložky.
A pak dál krajinou
uhání, mete,
kde vonný sádeček
bělostně kvete.
Věter naň se květů
lupínky střese,
na vlnkách stříbrných
dál si je nese.
Oj teď si po řece
zatoužil sladce,
pílí jak synáček
v náruč své matce.