Hořel ve vsi statek,
už hořela ves, —
kdyby kdos byl v zmatek
nenamát se kdes.
Střechu srazil hákem,
děti vynes sám,
div před naším zrakem
nezabil ho trám.
Když byl konec všemu,
nechtěl dát se znát —
modlíme se k němu:
byl to anděl snad!
Až jsme ho chtíc nechtíc
k řeči ponoukli:
byl to jakýs šlechtic. —
My ho utloukli.