Zas sladká vesna širou zem
oblékla v květiny
a já se ptal: Kde pro mne květ
je ze všech jediný?
Šel cestou jsem i lučinou
i k horám, v skalní sluj,
a mnohý květ jsem utrhnul,
však nebyl to květ můj.
A ptal jsem se: Což neroste
květ pro nikoho z nás?
A v prsou mých kdos odvětil,
jak z mhavé dálky hlas:
Kdes na dalekých ostrovech,
kde v říši snů a dum. —
Zde ještě nikdo nepřitisk
jej ke smrtelným rtům!