Západ slunce (Smetana)

Za hory slunce zapadá
a blaze těm, jichž dílo skončeno je,
a v dol už noc se rozkládá
a jako kámen těžké srdce moje.

Proč kráčíš, poutníče, tak z pomála,
již hlava chorá, nohy zolovněly,
Je noc, je noc, je noc to zoufalá!
Rač těžkých snů nás chránit, Spasiteli!