Stál pyšný zámek moře nad hlubinou,
stál hrdě vzpřímen, tyče hlavu v mračna
a patu noře vodstva do průzračna
hrál sobě s živlů vzteklou divočinou.
Tu moře hněv ho dobývati začna,
v něj bije hrudí bouřlivou a sinou.
Po bouři znova posýlá bouř jinou,
však marně chňapá po něm čelist lačná.
Stál zámek, vítěz zhrdající, dále.
Tu slalo moře drobných vlnek šiky…
Ty prstíčky jej umývaly stále
A ojídaly drobounkými rtíky.
A zámek záhy v náruč moře padne,
jej zničily ty drobné vlnky zrádné.