Ó Pane můj silný a mlčenlivý!
Pusť s tetivy kalený šíp, ať protkne mé nesmělé hrdlo,
syp řeřavé uhlí pohledu Tvého, ať vzhoří mé sepnuté ruce,
dšti na mne lijáky hořících olejů hořkých,
ať prudkým plamenem chytne mé sepnuté tělo,
bych sžehnut byl, oběť zápalná Tvého velkého smutku!
Spusť vichry a oblaky vřelého písku a přívaly tavené zvonoviny
a ulij mohylu v podobě zvonu nad mojí modlitbou -
mohylu příkrou a mlčenlivou,
by poznali zamlklí básníci, smutní a melancholičtí,
mocnost a sílu pohledu Tvého,
až bude ji uvnitř navečer tlouci mé srdce rozhoupané.