1. O Pane, milost zjevě,
V svém netresci mne hněvě
Pro můj tak mnohý hřích;
Ni kárej v prchlivosti
Mne pro mé nepravosti;
O nedej zhynout v nich.
2. Přijď ke mně v smilování,
A potěš bez meškání
Mé srdce zemdlené;
Ty jsi ten lékař pravý,
Rač navrátit mi zdraví,
Zhoj kosti potřené.
3. Má duše předěšená
Jest velmi zarmoucena
Tvých soudů přísností;
Ty pak, o Bože svatý,
Až dokavad chceš na ty
Mé patřit žalosti?
4. Již navratiž se, Pane,
V své lásce svrchované,
A vyprost duši mou;
O přispěj v zarmoucení
Mi rychle k spomožení
Pro hojnou milost svou.
5. Neb kteříž umírají,
Zdaž na tě zpomínají?
Vše v hrobě oněmí;
Zde chci ti děkovati,
Zde tebe zvyšovati
Rty, údy všechněmi.
6. Kdy dáš mi smilování?
Již ustávám v svém lkání,
Jsa sklíčen hrůzami;
Tak kvílím v noci hořce,
Že svlažuji své ložce,
A smáčím slzami.
7. O jak jest zde vše marné!
Má tvář již smutkem stárne,
I tělo churaví;
Všech nepřátel mých vinou
Mé všecky síly hynou;
Kdo pak mne uzdraví?
8. Vy, hříchu činitelé,
Již odstupte pryč cele,
Pán jest má útěcha;
Onť přede mnou vždy kráče,
Hlas mého slyše pláče,
Mne v smutku nenechá.
9. Mou modlitbu Pán slýchá,
Když duch můj k němu vzdychá,
Můj strážce nedřímá;
Pán v lásce nehynoucí
Mé všecky prosby vroucí
Vždy mile přijímá.
10. Nechť děsí, nechť se stydí,
Kdož v hříchu rozkoš vidí,
Slov Páně nedbají;
Nechť zpět jsou obráceni,
A rychle zahanbeni,
Kdož Pánem zhrdají.