1. Má slova slyš, mi zjev se mdlému,
Můj Bože! jáť v svém soužení
Jen po tvém toužím spasení;
O porozuměj toužebnému
Již lkání mému.
2. Šetř hlasu mého naříkání,
Ty Bože můj a králi můj!
Mých vroucích proseb pozoruj;
Neb k tobě volám bez přestání
O smilování.
3. Ty v jitře hlas můj přijmeš, Pane;
Jáť předložím své žádosti
Hned v jitře, šetře s vroucností,
Kdy spasení tvé svrchované
Mi bude dané.
4. Tvá, Bože silný, pravda čistá;
Ty v bezbožnosti nemíváš
Svou libost, ač i shovíváš;
A zlostník nemá dozajista
U tebe místa.
5. Blázniví mohou tím být jisti,
Že neostojí před tebou,
Ty zkazíš hříšné mocí svou;
I všech, kdož nejsou srdcem čistí,
Máš v nenávisti.
☞6. Ty zatratíš též ústa lživá;
Pán ukrutného člověka
I lstivého zná zdaleka;
Ty všecky v ohavnosti mívá,
Nad těmi mstívá.
7. Tys vždy mi ráčil shovívati
Dle smilování hojného;
Jáť vejda domu do tvého,
Chci v chrámě tvém ti poctu vzdáti,
V tvé bázni státi.
8. V své spravednosti rač mne dále,
O Pane, pro ty provésti,
Již hledí mého neštěstí;
A napravuj mou cestu stále
K své cti a chvále.
9. Neb přímosti v zlých ústech není,
Jsouť vnitřnosti jich plné zlob,
Jich hrdlo otevřený hrob,
A jazyk mívá zalíbení
Jen v lichocení.
10. O Bože, zkaz je v jejich zlobě,
A pro množství je rozptyl vad,
Ať padnou od svých lstivých rad;
Nebť odporní jsou ve své mdlobě,
O Bože, tobě.
11. Těš všech, kdož na tě spoléhají,
By plesali, když před vzteky
Zlých zastřeš je až na věky;
Ať v tobě, kdož tvé jméno znají,
Svou radost mají.
12. Ty, Pane, hojné uděluješ
Všem spravedlivým žehnání,
A jako štítem k zastání
Je milostí svou korunuješ,
Jich Bohem sluješ.