1. Nuž spravedliví s celou duší
Se těšte v Bohu spasení.
Neb na upřímé stále sluší
Své vzdávati mu chválení;
Harfou slavte Pána,
Loutnou buď mu vzdána
Čest z vší milosti;
Struny přichystejte,
A tak žalmy pějte
Z srdce vroucnosti.
2. Zpívejte jemu píseň novou,
Rty, srdcem vroucně zpívejte;
Jej slavit myslí opravdovou
Vždy pohotově bývejte.
Páně řeč jest pravá,
V smutku radost dává,
Vzdálí žalosti;
Každé dílo jeho
Trvá času všeho
Ve své stálosti.
3. Pán soud a právo oblibuje,
A řídí svět v své pravosti,
Svou láskou zemi naplňuje,
Všem zjevuje se v milosti.
Nebe slovem Páně
I vše světa stráně
Byly stvořeny,
Zástup nebeského
Vojska Duchem jeho
Úst jest zplozený.
☞4. Onť shrnul jako na hromadu
Vod mořských šíré hladiny,
A složil jako do pokladu
Sám propastí všech hlubiny.
Boj se země celá,
A slav díla skvělá
Pána mocného;
Lidé, nuž se děste,
Před Pánem se třeste
Času každého.
5. Jakž on jen řekne, vše se stane,
A Boha tvůrce oslaví;
A na rozkazy Pánem dané
I hned se všecko postaví.
Národů všech rady
Pro jich hříchủ vady
Jak chce podvrací;
Myšlení všech lidí,
Kteráž marná vidí,
Pán v nic obrací.
6. Na věky trvá Páně rada,
Již uložil svým k spasení,
A myšlení, jež v srdci skládá,
Se v pronárodu nemění;
Blaze tomu rodu,
Jejž Pán zprostiv svodu,
Národem svým zve;
Lid, jejž slávou zdobě,
Vyvoluje sobě
Za dědictví své.
☛7. Pán vidí všecky lidské syny,
S svých nebes na zem vzhlédaje,
A zná všech lidí všecky činy,
Svým zrakem srdce zkoumaje;
Na trůnu svém sedě,
Z příbytků svých hledě,
Všecko v péči má;
Všecky bydlitele
Na své zemi celé,
Výborně Pán zná.
8. Ten, kterýž stvořil srdce lidi,
A svou je řídí mocností,
Všech synů lidských skutky vidí,
A zná též srdce tajnosti.
Zástupy král svými,
V boj se bera s nimi,
Chráněn nebývá;
Aniž síla reku
Udatnému v vzteku
Válek prospívá.
9. Kdož v koních doufá, tenť se sklame,
Kůň k spomožení podvodný,
V sil jeho množství neshledáme
Své pomoci v čas příhodný;
Aj, Pán hledí mile
K těm, jenž ho vší chvíle
V bázni hledají,
A kdož bez přestání
Jeho smilování
Vroucně čekají.
10. Pán duše věrných vyprošťuje
Ze smrti, z pádu každého,
V čas hladu sám je vyživuje,
A dává hojnost dobrého.
Duch náš očekává,
Pánu v moc se dává,
V němž skrýš nalézá;
Onť jest spomožení,
Naše zachránění,
Naše pavéza.
☞11. Duch náš se v Pánu rozveselí,
Onť slyší nás, když voláme;
Svou naději po život celý
Jen v jménu jeho skládáme.
Pane, v lásce známý
Milost konej s námi
Svou vždy hojněji;
Jakož v samém tobě
Máme v každé době
Pevnou naději.