1. O, jaké blaho tomu uděleno,
Kterémuž přestoupení odpuštěno,
A jehož hřích, jsa přikryt milostí,
Mu nepůsobí více úzkosti.
Člověka toho blaho věčné vítá,
Pán jemuž nepravosti nepočítá,
Jenž důvěrou svou v Pánu spočívá.
A jehož duch lsti žádné neskrývá.
2. Já když jsem mlčel, hřích svůj ukrývaje,
A nepravost svou mnohou zapíraje,
Mé kosti prahly v mnohém úpění,
Dne každého mé rostlo soužení;
Neb obtížená nade mnou tvá ruka
Mi dnem i nocí působila muka;
Tak že má vlhkost, jenž mne sílila
Hned v sucho letní mi se změnila.
3. Však když jsem zjevil své ti nepravosti,
A neukryl svých hříchů ohavnosti,
Řka: vyznám Pánu přestoupení své,
Tys odpustil mi všecky činy zlé.
Takť každý svatý dojde občerstvení
V příhodném času tebe k nalezení,
A hříchové jej v propast nestáhnou,
Ni vody mnohé k němu dosáhnou.
☞4. Ty jsi má skrýše, spasení štít mého,
Ty zachováš mne od soužení všeho,
A plesáním obdaříš vítězným,
Bych zpěvem svým tě slavil líbezným.
Ty díš: Já posloužím ti k srozumění,
A vyučím tě cestě ku spaseni;
Dámť radu, dle níž můžeš choditi,
Mé oko vždy tě bude voditi.
5. Svým srdcem radu dobrou přijímejte,
Jak kůň a jako mezek nebývejte,
Jenž rozumu žádného nemají,
Jichž ústa udidly se svírají;
Vás ale vodí Pán v své lásce mile,
S ním dojde každý blaženého cíle,
Onť vám svým světlem svítí v temnosti,
A zjevuje vám cestu k milosti.
6. Bezbožník sobě bolesti vždy množí,
Kdož ale v Pánu naději svou složí,
A kdož svým srdcem mu se oddává,
Tenť milosti i lásky doznává.
Nuž radujte se v Pánu spravedliví,
Vy plesejte, kdož milosti jste chtiví;
Vždy prozpěvujte srdcem upřímí,
A slavte Pána zpěvy zvučnými.