1. Suď mne dle milosti,
neb chodím v přímosti
Tvou cestou času každého:
A doufání své slože
Jen v samém tobě, Bože,
Prost budu pádu škodného.
2. O Bože vysoký,
Mé popatř na kroky,
A poznej mne svou jasností;
Zkus, co v mém srdci dřímá,
Zdaž hřích mne v službu jímá,
Zjev též mých ledví tajnosti.
3. Tvá milost horlivá
Mne hojně těšívá,
Neb vždycky před mým okem jest;
V tvé pravdě stále chodě,
A z ní se nevyvodě,
Jsem uchován všech bludných cest.
4. Jáť s lidmi marnými,
Lži, hříchu zvyklými
V zlé společnosti nesedám;
Ni s pokrytci se také
Kdy v spolky scházím jaké,
Přátelství jejich nehledám.
5. Zlostníků spolčení
I jejich smýšlení
Jsem nikdy v lásce nemíval;
Též nikdy s bezbožnými
Se nesázím, bych jimi
Z tvé cesty sváděn nebýval.
6. V tvé stoje milosti,
Vždy mohu s smělostí
Své ruce mýti v nevině;
Když, Pane, při oltáři
Tvém stanu, hned mi září
Blesk jasnosti z tvé svatyně.
☛7. Rty, srdcem svým chci tě
Vždy slavit hlasitě
V tvém, Bože, stánku svatosti;
Chci také oznamovat,
A všechněm vypravovat
Tvé divné skutky s radostí.
8. Tvé, Pane, obydlí,
Kdež tvoje sláva dlí,
I příbytek tvůj miluji;
Vždy veselím se tomu,
Když do tvého jdu domu,
A s lidem tvým v něm obcuji.
9. Jen nerač s hříšnými
A tobě vzdornými
Mé duše, Pane, zhrnouti;
A s lidmi, kteříž každou
Se poškvrňují vraždou,
Můj život nechtěj zvrhnouti.
10. V jichž rukou přebývá
Jen křivda ošklivá,
A v hříších vždy se bavíce,
Své mají zalíbení
Jen v chudých potlačení,
Jichž darů plná pravice.
11. Tvou veden milostí,
V své chodím přímosti,
Tys se mnou času každého;
Rač mne jen vykoupiti,
A svého uděliti
Mi smilování hojného.
12. Ty stavíš v rovině
Můj krok, bych do síně
Tvých příbytků moh’ běžeti;
Bych v svatých shromáždění
Vzdal tobě zvelebení,
I svého srdce oběti.