1. Můj Bože, Bože! proč mne v soužení
Tak opouštíš, mých nedbáš úpění,
Tys od slov mých i mého spasení
Se vzdálil cele.
Můj Bože, přes den celý volám vřele,
I v noci tvou vždy pomoc žádám sobě;
Však neslyšíš, než v mé tak mnohé mdlobě
Tvář skrýváš svou.
2. A přec vím, že ty dle své podstaty
Jsi svatý, v lásce k nám vždy bohatý,
Tě Izrael v tvou smlouvu přijatý
Vždy vroucně chválí.
Otcové naši v tobě doufávali,
V svém doufání
Spasení došli tvého;
Neb ty jsi býval sám v čas smutku všeho
Jich zastání.
3. Když srdcem vroucím k tobě volali,
Hned v bídě své tvou pomoc seznali,
V tě doufajíc, též nikdy nebáli
Se zahanbení.
Já pak červ jsem, a ne muž v oslavení,
To množství všech
Mých bíd jim milé bývá;
Jsem útržkou jim, každý z nich mne mívá
Jen za posměch.
☛4. Kdož v ponížení mém mne vídají,
Jen úšklebek svůj ze mně mívají,
A hlavou nade mnou vždy zmítají,
Řkouc v porouhání:
Tenť na Boha se spustil, nechť ho chrání;
Nechť vyslyší
Jej ve své laskavosti,
A bez prodlení úzkostí všech zprostí
Sám Nejvyšší.
5. Tys mocí svou mne v život postavil,
A v doufání svém pevně ustavil,
Již při prsích mé matkys vybavil
Mne z porušení;
V tvůj klín jsem vložen hned v svém narození,
Od mládí znám
Tvou o mne stálou péči,
Tvá dobrodiní mnohá vždy mně svědčí,
Žes Bůh můj sám.
6. O nerač ode mne se vzdáliti:;
Sic soužení mne blízké zachytí,
A spomocníka, jenž by brániti
Chtěl, nespatřuji.
Aj, volové mne z Bázan obkličují,
A býkové
Mne souží v ukrutnosti:
Jak lítá zvěř se na mne valí v zlosti
Zlých davové.
7. Svá ústa na mne zlostně pouštějí,
A jak lev řvoucí na mne vzblížejí;
Čímž vším tak jako voda mizejí
Mé všecky síly,
I všecky kosti mé se rozstoupily,
A srdce mé
Jak vosk se rozpustilo;
Anť hoře, jež mne hrozně obklíčilo,
Vždy výš se dme.
☛8. Má síla vyprahla jak střepina,
A jazyk můj se k dásním připíná;
Ty složíš, má když přijde hodina
Mne v prachu smrti;
Neb obskočivše psi, mne lítě škrtí,
A rota zlých
Mne oblehla jak včely
Mé ruce i mé nohy zprobíjeli
Pro cizí hřích.
9. Již mohu sčísti všecky své kosti;
Však oni hledí na mne s libostí,
A dívají se bez vší lítosti,
Jak zbit jsem celý.
Má všecka roucha mezi sebou dělí,
A před mýma
Též očima se mstíce,
Los o můj oděv mecí, zvědět chtíce,
Čí býti má.
10. Ty však, o Pane, mne se nevzdaluj,
Má sílo, víc mne v žalost nesvaluj,
Než k pomoci mi přispěj, Bože můj,
V čas nebezpeče;
Mou duši vychvať od hrozného meče,
Psů vzteklosti
Již dej ať duch můj zniká;
Ty chráníš, kdož má tebe spomocníka,
Svou mocností.
11. O vysvoboď mne, Pane, od úst lva,
Dejž, ať od rohů jednorožců tvá
Mne, Bože, mocná milost zachová
Vždy v bezpečnosti.
I buduť o tvém jménu s ochotností
Všem hlásati
U prostřed shromáždění,
A bratřím svým tvou čest i spomožení
Vždy kázati.
☞12. Kdož bojíte se Pána, chvalte jej,
Vše Jákobovo símě čest, mu vzdej,
Ho boj se Izraeli,
a v něm znej
Své zachránění.
Pánť nepohrdá bídným v ponížení,
Ni laskavé
Své tváři před ním skrývá;
Kdož k němu volá, tohoť blízek bývá
Pán v lásce své.
13. Tě, Pane, v shromáždění velikém
Chci chválit srdcem, rty i jazykem,
Svůj slib ti splním v čase všelikém
S vší ochotností.
I budou jísti tiší do sytosti;
Kdož srdečně
Hledají Páně chvály,
Těch srdce bude, pokoj majíc stálý,
Žít bezpečně.
14. Tuť vzpomenouc si země pohanů,
Svým obrátí se srdcem ku Pánu,
A národové jeho ve stanu
Mu poctu vzdají,
Neb Páně království je mocně hájí;
Ač ve slávě
Pán na trůnu svém sedí,
Však na národy, již mu slouží, hledí
Vždy laskavě.
15. Aj, jísi budou tuční v hojnosti,
A skláněti se před ním s vroucností;
Své k němu vznesou také žádosti,
Kdož v prach se vrátí,
A ti, jimž nelze duše zachovati;
I símě jich
Mu bude vroucně sloužit,
A přičteno jsouc k Pánu, po něm toužit
Vždy v srdcích svých.
16. Ti všickni přijdou v mysli oddané,
By lidu, kterýž po nich nastane,
Hlásali divy otcům konané
I soudy Boží;
A všickni naději svou v milost složí,
Již konal Pán
Všem, jeho cest kdož dbali;
By tak vším časem Pán v svých slibích stálý
Byl zvyšován.