1. Tvůj služebník se raduje
V tvé, Hospodine, síle,
Neb k němu znáš se mile;
Tvé spasení tak miluje,
Že vděčně po celý
Den v něm se veselí.
2. Ty srdce jeho žádosti
Mu všecky naplňuješ,
Jej hojně potěšuješ;
A k prosbám jeho z milosti
Své ucho otvíráš,
Niž mu co odpíráš.
3. Ty předcházíš jej v štědrosti
Svým požehnáním stále,
A k hojné jeho chvále
I korunus mu svatosti
Na hlavu postavil,
Bys jej tak oslavil,
4. Tvůj služebník jen života
Požádal blaženého
Od tebe, Pána svého,
A tvá mu dala dobrota
Dnů jeho prodlení
I věčné spasení.
5. Aj, sláva jeho veliká
V tvém spasení se třpytí;
Slast, kterouž v duši cítí,
Vše vnitřnosti mu proniká;
Neb krásou, slavností
Jej zdobíš v hojnosti.
6. Tys za příklad jej vystavil
Hojného požehnání
Na věky bez přestání;
A bys se na něm oslavil,
Své tváři radostí
Jej těšíš z milosti.
7. Anť doufání své pokládá
Jen v milost svého Boha
A díla jeho mnohá,
Tak neklesá a nepadá;
Jej chrání ve skrýši
Svých křídel Nejvyšší.
☞8.Tvá ruka k soudu povstane,
A najde nepřátely:
Byť pak se ukrýt chtěli,
Tvá pravice je dostane;
A hněv tvůj poznají,
Kdož tebou zhrdají.
9. Jak do peci své ohnivé
Ty uvržeš je v lkání
V čas svého rozhněvání;
Pán v prchlivosti strašlivé
Hněv na ně vyleje,
A oheň sžíře je.
10. Ty v soudu svém, jejž neměníš,
Všech bezbožníků plémě
Vyhladíš ze své země;
I símě jejich vypleníš,
A vytneš pro viny
Je z lidské rodiny.
11. Neb bezbožnosti skládají
V své zpouře proti tobě,
A ve své hrozné zlobě
Tě v uctivosti nemají;
Ač hřích a neřesti
Jim nelze dovésti.
12. Ty si je za cíl vystavíš;
A na tětivu vlože
Své prudké střely, Bože,
V své přísnosti se oslavíš,
Když střelíš do tváři
Každému bludaři.
13. O Bože, rač se zjeviti
V své mocnosti i síle
Na všelikém svém díle;
A budemť skutky slaviti
Tvé mocné pravice,
Čest tobě pějíce.