1. Kdo pak v tvém stánku jasnosti,
O Pane, bude přebývati?
Kdo poctěn bude milostí,
By na hoře tvé svatosti
Směl slávy s tebou požívati?
2. Kdož v upřímnosti obcuje.
A spraved’nost vždy věrně činí;
Se slovem Božím spravuje,
Svým srdcem pravdu miluje,
A lží svá ústa nepošpiní.
3. Kdož jazykem svým neškodí,
A bratru nečiní nic zlého;
Rty svými sváry neplodí,
A v žádnou dobu nesvodí
Potupy na bližního svého.
4. Kdož bezbožných si neváží,
Však pobožné ctí milostivě;
Po mrzkém zisku nebaží,
A dřív se škody odváží,
Než by chtěl přísahati křivě.
5. Kdož v lichvu peněz nedává,
A daru proti nevinnému
Též nebéře, ni hledává.
Kdož tyto věci konává,
Tenť ujde věčně pádu zlému.