Dva jeřábi letí od jihu,
jim do spěchu tak a do mihu,
a jeden z nich zvýše blankytu:
»Zda vezmete jaro do bytu?«
»I jakž bychom jara nechtěli ?
Toť nad svátek nám a neděli;
den ode dne samá muzika,
a čas nám jak letmo utíká.«
Dva skřivánci, odkud, neví se,
též ubytovací komise,
a volají z výše blankytu:
,Zda chcete nás s jarem do bytu?‘
»I jak bychom, páni, nechtěli?
Vždyť s vámi jsme teprv veseli,
už z rána, jen padne rosička,
a celý svět jedna písnička.«
A táhnou, a lidem do skoku,
to květ nesou, písně v tlumoku,
to hnula se ves i ohrada —
toť nejveselejší armáda!