Často bolně ve úkrytu
neznámém si popláči,
že mně nasil v žití osud
místo růží — bodláčí.
Nedals růže, dej dar jiný,
ukoj přání žádaná,
proměň moje vroucí slzy
v toky „aqua tofana.“ —
Pak rty jeho jimi svlažím,
jež mě v lásce přelhaly,
zbude z nich však ještě dosti,
by též i mě uspaly.