Stojí skála vedle skály,
z ocele jsou lity,
a na jejich tvrdých čelech
bouře mají byty.
Stojí skála vedle skály
v hloubku zatopena,
a v propasti do základů
marně bije pěna.
Snad ty skály vítr snese,
snad je voda splaví, —
ale mého srdce věčně
nikdo nepozdraví.