Po nebi těžká mračna jdou
jak srdcem mojím žaly,
a jejich smutné kročeje
blankytné stezky kalí.
Po nebi těžká mračna jdou
a v nitru bouři mají, —
však ony sobě uleví
a v déšť se rozplakají.
O slzy, velký boha dar,
se v hloubi prsou rodí,
a když nám srdce přetéká,
tu bolesť z něho vodí.