Myšlénky mé jsou z života
osudu hravé děti;
jich věno při křtu žebrota,
a úděl věčné kletí —
a svůj ve chýžkách mají cíl,
kde lid pot s čela stírá,
kde hlad se pyšně rozhostil
a pod ním lidstvo zmírá.
Myšlénky mé jsou výplody
té nevyzpytné krásy,
kde člověk rád by z neshody
přál žití svému spásy:
a pak si ještě podřímnou
a řkou, že čas tu není,
by rozprostřely peruť svou
pro toto pokolení.