O neplač, nelkej, že té růže
vnad k chladné zemi upadá —
kde růže není, není ještě
pustá a prázná zahrada.
I když ta hvězda k zemi padne,
přec stejně krásná nebesa,
a byť i píseň plna bolu,
bol také někdy rozplesá.
O, neplač, nelkej! k rozloučení
že přísně kynul mocný čas:
vždyť vzpomínka snad rozplesá nám
to mladé, mladé srdce zas.