Ona tak tajně trpěla,
tak bledá byla její tvář,
slza se chvěla na líci,
a z oka zírá hoře zář.
Ret zkřivil plachý úsměšek,
ač srdce hořem zmíralo,
tok slzí oko zdrželo
a smutně před se zíralo.
Své štěstí klesat viděla,
své blaho, žití umírat —
jak vždy jen tiše mlčela
a smutnou píseň počla hrát.
Svou hrála sobě minulost,
vzpomínky v zjevu útěšném;
bol zrcadlil se ve oku, —
okřála ve snu potěšném.