Vášnivá ty Vilo, vznášej se nade mnou,
dovol mi svou hlavu v klín tvůj svatý vložit,
chci tam ducha svého poklady položit,
vypěstíš je tam tou dobrotou svou jemnou.
Duchem žhoucí ženo, lásko vtělená —
duch můj práhne po tvém obejmutí —
vášeň má, tvým duchem šílená,
čeká na tvé božské pokynutí!
Dlouho mrtva, teď však v život vyvolána
vítá vděčnou slzou velitele svého;
usmívá se vroucně, mile pěstována
rukou někdejšího krotitele svého!
Duch ji k srdci vine, horoucně ji líbá
a ty souzvučné to vítáš milování,
blankyt oka tvého sílá požehnání,
a tvůj klín, již blížence kolíbá! —