V háječku světlém přebývá
na tisíc blažených ptáčků,
nechať se dní neb zatmívá,
zvučí tam jásot zpěváčků.
S jitřenkou slechla jsem za rosy
kdysi tak vábně je zpívat,
že moje srdéčko přálo si
s nimi tam na vždy přebývat.
V ňádrech mi divně bušilo
blízko i smíchu i pláče,
až se mi hravě změnilo
v radostné blažené ptáče,
Chtělo mi vyletět za krátko,
nežli jsem volnosť mu dala,
za nožku rychle jsem ptačátko
nitkou si přivázala.
Nyní mi létá vesele
s ptáčaty v háji a pěje,
k spánku si v zeleni ustele,
paprskem slunka se hřeje.
Nastane-li však trudný čas,
žalosti kdy mě ouží,
přitáhnu nitku a ono zas
na starém místě slouží.
A kdy mi třeba milovat,
přilétá samo rádo!
Nelze mu dosti děkovat,
že jest tak šťastno a mládo.