Zaznívá sad, zaznívá háj
pln zpěvu radostného,
ptačátka slaví první máj
života mladičkého.
Zvědavým očkem hledí v svět
a šveholí, co vidí;
líp jasným hláskům rozumět,
než klamné mluvě lidí.
Zpívají z plna srdéčka,
jak rozkošno jest žíti,
křidélka v jasnu slunéčka
jak volnými se cítí.
Ni tvorové tam na zemi
že luhem nekráčejí,
leč nad květy a růžemi
se lehce povznášejí;
že milují se pospolu
a jsou tak přeblaženi!
o hněvu zlém ni o bolu
že nikde stopy není.
A nevinná ta mláďata
se dlouho radí v sboru,
zda lidé nebo ptáčata
jsou šťastnější všech tvorů.