Vlídné šero, svatý míre,
již stoupáte k nebesům!
oběť jste vzbuzené noci,
ježto prchá k pralesům.
Dní se, dní se, zlaté mlhy
nad zlatými řekami,
a tušení zlaté táhne
štíhlých stromů hlavami.
Sladké zamlčení noci
šeptem větřík zrazuje,
a sevřená peruť duše
vědomím se rozchvěje.
Úsvit v srdci otevřeném
bůžky snů již zaplaší,
a mě k velkým, jasným světům,
k sluncím pravdy unáší.