Mám-li tě vyzvati též Sarmatských králi Polákův,
Důstojný rodičů plode, žezlu jehožto koří se
Visla i kraj, jenž podléhá línému Boótu,
Kdež moře tuhne ledem, kde mráz řeky poutama svírá.
Ze dvou stran tobě válka hrozí: na tě země se Thráků,
Fasis i Kolchický řítí střely v toulu nosící.
Tvé nepřátelským svítí krovy spáleny ohněm,
Již tvé statky plení; dělo bourá ohrady pevné;
Lid nebohý v zajetí se vodí, kmetové i mladíci;
Necta, nevýslovné bezpráví páše se dívkám;
Stáda dobytka vrah odhání; kde člověk obýval,
Brlohu má medvěd; neplodná ondyno půda
Tučnější lidskými těly stává se. Pomíjím
Pláče matek hořkého, želů bázní se třesoucích
Sester a osiřelé manželky žalosti a nářku.
Patřiti jestli suchým na to můžeš okem, k slitování
To-li nepohne tebou: přeslavných nejsi hoden již
Předků svých; Kazimírův nejsi ty syn, ale hydry
Lernejské, a krutá tě kojívala tygřice mlékem.
Raději chop se meče, s pluky pak sebranými odevšad
Na vzteklé se ty šelmy oboř, a co z národu tobě
Ještě osud zachoval, náhlící zkáze vytrhni.
Blízké vyrvi ze záhuby lid, ano raději čestnou
Zvol smrt, nežli život bys trávil v poklidu mrzkém.